Deník
St – 16.7. 2008 stav tachometru 77 442 km
Je Právě 17:30 hod. Octávie je opět plně naložena a ještě máme na střeše rakev.
Je to zase jedna z bláznivých dovolených, které podnikneme, přesvědčujeme se o tom hned na prvním odpočívadle v Německu, kde jako správní táborníci, hned vyndáváme židličky a spořádáme první řízečky. Němci koukají, ale co, nikdo z nás neví co nás opět čeká.
Když jsme opět dostali hlad, a to bylo ještě v Německu, tak při nandavání věcí do auta jsme na střeše zapomněli bábovku, udělala kotrmelec na asfalt, talíř nevydržel, ale bábovka byla celá, jo bábovka, stejně jsme z ní moc neměli :o)
Projeli jsme Německem, Belgií, Francií a ve čtvrtek 17.7. v 5:30 hod. přijíždíme do Dunkerque. Kupujeme lístek na trajekt na 6:00 hod. Klasická celní a pasová kontrola, která to hodně zdržuje. Trajekt odplouvá v 5:55 hod, bohužel bez nás a dalších několika jedinců. Vyměňujeme si lodní lístek a čekáme na další v (8:00).
V 8:30 hod. vyplouváme a 11:00 hod. (10:00 hod. místního času) připlouváme do Doveru.
Zvykáme si na jízdu vlevo (řidič Luboš) Po necelých 2 km zastavujeme na pobřežní vyhlídce. Svačíme a vykukují na nás sluneční paprsky.
První větší zastávka je u hradu Bodiam castle, hrad na vodě (podobné, jako Červená Lhota) Návštěvu hradu neuskutečňujeme. Je to jakoby zřícenina, bez střechy, okolní podívaná bohatě stačí.
Druhá zastávka je u města Bexhill a poblíž je hrad Herstmonceux castle, opět hrad na vodě, prohlížíme si známé anglické zahrady.
Poslední naši zastávkou jsou bílé pobřežní útesy, typické pro pobřeží Anglie.
Kousek pod Brightonem konečně nalézáme kemp, avšak ubytování nás dost zklamalo.
37 Liber (1 Libra 31 Kč) bylo celkem dost. A tak jsme čekali Luxus podobný v severní Evropě. Ejhle, auto musíme nechat na parkovišti a na louku si musíme stan donést i ostatní věci, nenalézáme Kuchyňku, prý v Británii nejsou populární kuchyně v kempu. No byli jsme dost překvapeni. Ovšem ráno tomu dalo teprve korunu.
Pá – 18.7.2008 stav tachometru 78 667 km, (celkem ujeto 1 225 km)
Prvních pár dní máme celkem nabitý program, tudíž budík na 7:00 musíme dodržet. Nepršelo, stan je suchý, rychle balíme, jelikož je zataženo a počasí se zde rychle mění. Snídáme „nezbednou“ bábovku, při mytí hrníčků a chvilkové neopatrnosti a nepozornosti, kde se vzal, tu se vzal britský racek, a udělal nálet na naši bábovku, bábovku katapultoval ze stolku a už si dával, padla za vlast.
Zklamání a představa, že zítra jsme bez snídaně nás trochu rozhodila, ale máme zas o něco lehčí auto. :o)
Dnes nás čeká Brighton. Nádherné pobřeží je okouzlující. Prohlížíme si Brighton Pier (molo) zasahující daleko do moře s mnoha obchody. V centru nás především zajímá
Royal Pavilon – orientální palác prince Regenta.
Jízdou podél pobřeží dorazíme do Portsmouthu, kde je obrovský přístav a v něm i ukryté plachetnice. Označené jako Portsmouth historic ships. Vstupné 15 Liber na osobu je ohromující, ale za to si můžeme prohlédnout dvě obrovské plachetnice kompletně zrekonstruované a třetí je ve fázi konzervace, poté co ji, jako vrak vytáhli z moře. Po zhlédnutí všech palub musíme dál.
Winchester, tam míříme, za kulatým stolem krále Artuše a katedrálou. V informační kanceláři se však dovídáme, že Artuš je otevřen do 17:00 hod., je něco málo po páté a katedrála je dnes zavřená. Rozhodli jsme se jít podívat aspoň ke katedrále. Táta se hned dere ke dveřím a vchází, nikdo je nehlídá, konají se zde přípravy na nějakou bohoslužbu, bez placení si tedy prohlédneme celou katedrálu :o)
Pro dnešek už toho máme dost a tak předem zjištěný kemp na internetu: Salisbury – Alderbury - camp nalézáme, malý rodinný kemp jsme si dobře vybrali, 18 Liber je vyhovující a má i mikrovlnku a rychlovarnou konvici.
So – 19.7.2008 stav tachometru 78 874km, (celkem ujeto 1 432 km)
Vyrážíme v 8:30 místního času, za volant sedá Honza, otáčí klíčkem a nic !!! Vybitá baterie (asi jí vybila nabíječka na mobil a zřejmě špatně zavřené dveře kufru). Tak co teď , startovací kabely nemáme. Tudíž žádáme spolukempujícího Němce s Audinou, štěstí nám přeje má startovací kabely, připojujeme, startujeme, odjíždíme a děkujeme.
Za volant sedá Luboš a cíl naší cesty je Stonehenge (legendární kruh tvořený starými kameny). Odtud se přesouváme přes Swindov do Ashbury na White horse (bílý kůň z vápence) nic moc podívaná, chtělo by to spíše letecký pohled.
Ve 12:45 přijíždíme do Oxfordu a prohlížíme si světoznámé univerzity. Šokují nás všude přítomné zaparkované kola v nepojízdném stavu.
Z Oxfordu posíláme pozdravy pomocí pohledů do Čech.
Poslední zastávku máme ve Stratfordu nad Avonem, kde se narodil William Shakespeare. Prohlížíme si jeho rodnou hroudu, včetně baráčku, kde tvořil světoznámá díla. Nevynecháme ani krámek se suvenýry, kde si každý něco koupí.
Prohlídku zakončíme v obchodě s rychlým občerstvením, kde si dáváme Fish and chips a chickenburger. Posilněni vyrážíme hledat kemp, první je pouze pro karavany, ale správce nám vysvětluje, že zná místo, kde se dá stanovat, vysvětluje, že je to u elektrárny, i tento kemp se dá najít, ovšem nad loukou jsou vedeny dráty vysokého napětí, už ze zmíněné elektrárny a po vystoupení z auta slyšíme bzučení, jak v úlu, to okamžitě zavrhujeme. V 21:00 tedy ještě nevíme, kde vůbec budeme spát, jedeme tedy směrem na Liverpool a doufáme, že narazíme na nějaký ukazatel, po chvilce tomu opravdu tak je a ve vesnici Much Venlock vidíme šipku s karavanem, tady to už vypadá lépe, je to sice odkryté a je tu pěkná zima, díky obloze bez mráčků. Nabalujeme si několik vrstev oblečení včetně kulichů a kapuc, uléháme ke spánku, cena pouhých 12 Liber.
Ne – 20.7.2008 stav tachometru 79 231km, (celkem ujeto 1 789km)
V 9:00 vyrážíme z kempu a míříme na Liverpool, cesta je po chvilce uzavřena z důvodu konání festivalu. Hledáme tedy jinou alternativu.
V Liverpoolu se trochu motáme, co se týká značení ve městech a na dálnicích celkem hrůza, na okrskách je značení výborné, avšak silnice jsou velmi úzké a Britové to nějak neřeší silnější jede první. Ohled na cizince je minimální.
V Liverpoolu nás zajímá Albert dock s odkazem na Beatles a zrekonstruované doky a Royal Liver building s dvojicí kormoránů s mořskými řasami v zobácích. Jsou to známé atrakce v Liverpoolu a jelikož je neděle, toto centrum je úplně uzavřeno pro aut. Dopravu. Proudy chodců se zde valí sem a tam.
Nedá nám to a přeci se rozhodneme ještě hledat Liverpoolský fotbalový stadion. Po několika kroužení a vyptávání se, dorazíme do čtvrtí známých z amerických filmů, podobným Brooklynu. Tady to přece nemůže být a pak vidíme nápis FC Liverpool a hledáme parkoviště, které snad bude trochu bezpečné.
Jsme zklamáni, když nám obsluha říká, že dnes se prohlídky stadionu nekonají. Prohlížíme si tedy aspoň vstupní halu a pořizujeme fotky. Po Liverpoolu míříme do oblasti zvané Lake District. (Národní park a toto místo je hodně vyhledáváno pěšími turisty, díky nespoutané přírodě, prší zde dva dny ze tří). Je zde mnoho malých jezer a spousta scenerií. Mapa v průvodci nám naznačuje cestu z Ambleside do Langdale a dále do Eskdale a k jezeru Wastwater, kde silnice končí.
Cesta celkem pěkně ubíhá a je i pěkná, obehnána kamenými zídkami a romanticky se klikatí. Ovšem jak se dostáváme dále a dále, asfaltka se zužuje až je široká pouze na jedno auto a občas se vyskytne místo na vyhýbání, auta se tu auta se tu míjejí, občas potkáme někoho v protisměru, musíme se vyhýbat, ukazatel naznačuje, že dopravu zde řídí zvířata, a je tomu tak, ovce jsou zde všude. Neprší, zase se počasí vydařilo.
Začínáme mít celkem obavy. Jelikož se stmívá a silnice je dost úzká, zděšení přibývá, jelikož údolí kterým jsme jeli končí a před námi je strmý kopec a ukazatel stoupání 20% a s plně naloženým autem a nevidíc za první zatáčku je nám trochu ouzku. Britové tohle moc neřeší, když potkáme auto, prosviští kolem nás jak zběsilí. Poté co se nám už trochu začíná ozývat spojka jemným smrádkem spáleniny, máme opravdu strach. Kopec jsme nakonec zdolali odměnou nám je překrásný pohled do dalšího údolí, teď opět padáme dolů. Po chvilce je před námi další kopec, průvodce se vůbec nezmiňoval, o horských silnicích širokých jen 1,90m.
Další cedule 30% stoupání před námi. Co teď? Natvrdo blokací čumák na čumák zastavujeme protijedoucího Brita a ptáme se, kdy tohle skončí, říkají, že ten je poslední. Není cesty zpět, a tak vyrážíme, naštěstí nepotkáme žádné protijedoucí auto, a tak se nemusíme rozjíždět do kopce. Přeci jen 21:00 je už i v těchto končinách dost. Neprší, teď už je pod mrakem, a signál na mobil tu také není.
Poslední kopec zdolán, vidíme pěkný výhled na jezero Wastwater. Cesta už je dále dobrá a my chceme ještě navštívit legendární kruh Stone circle ring (kamenný kruh, starší ještě než Stonehenge). Okolo 22:00 nacházíme i jej.
Dnes nespíme v kempu, ale pokračujeme autem přes noc, abychom ušetřili čas až k jezeru Loch Lomond ve Skotsku.
Po – 21.7.2008 stav tachometru 79 959 km, (celkem ujeto 2 517km)
2:30 hod. jsme dorazili k jezeru Loch Lomond (Skotsko)
Dáváme spánek v autě a v 5:30 hod. stáváme a kocháme se pohledem na třpytící se hladinu, na obloze ani mráček. Po snídani razíme k prvnímu skotskému hradu, je to spíš takový zámeček. Vstup dovnitř nepovažujeme za důležitý a navíc je pondělí, tudíž zavřeno. Prohlídneme si jej z venku, a děláme fotografie (Inveraray castle). Míříme podél skotských jezer zvaných Loch (Loch Lomond, Loch Ave atd.) až k severu, kde se díváme na nejvyšší horu Velké Británie (Ben Nevis 1343m).
Plno jezer a nádherná příroda nás okouzluje, fotíme co můžeme a pomalu se přibližujeme k jezeru Loch Ness známé svoji legendární Lochnesskou příšerou. Počasí je nám opravdu nakloněno a poté co si vyfotíme další skotský hrad přímo na břehu Jezera Loch Ness (Urquhart castle). Nejsevernější bod naší cesty je město Invernes, kde nás hlavně zajímají výrobci skotských sukní tzv. kilty. Chtěli jsme si jednu pořídit, ale po té co vidíme cenu 200 Liber upouštíme od koupě. Čas plyne a musíme opět pokračovat, okoukneme ještě místní realitní trh a ceny okolo 100 – 300 tisíci Liber za domky jsou asi přijatelné.
Máme v plánu další skotský hrad Cavdor castle, avšak z parkoviště není vidět a vstupné 7 Liber na osobu se nám nechce dávat, skáčem rychle do auta a podél východního pobřeží mažeme na jih a hledáme skalní průrvu na moři (Bullers of Buchan).
Nacházíme i tento přírodní div a jelikož se už blíží večer, hledáme kemp. Spoléháme na celkem velké město Aberdeen. V mapě jsou značeny dva kempy. Kroužíme ve městu už přes hodinu a pořád nic. Samé honosné vili, nevěříme, že tady něco bude. Ptáme se, ty Britové ani nevědí, kde jsou, když jim ukážeme mapu a na benzínkách jsou buď ženy nebo přistěhovalci a ty nemají ani páru.
Pak nám tedy poradí a konečně je tu první ukazatel, ovšem kemp je zavřený, a druhý na výpadovce také, to je opravdu pech. Nalézáme třetí v městečku Stonehaven, ale na recepci nikdo není a je tu pouze cedulka full tedy plno, flek tu je, ale poté co zjišťujeme, že sociálky jsou na číselný kód, opouštíme a smějeme se, jak je tato výprava zase dobrodružná. Čas 22:30 hod. nedává moc nadějí, na to, že dnes budeme spát v kempu. Míříme dalších asi 20km a blýskne se ukazatel kemp v 23:05 ho nalézáme. Je to lepší. :o) Wc už není na kód, ale na klíč. Zapadlá recepce uvnitř kempu, je sice zavřená, ale svítí se, bušíme (jemně klepeme) vemlouvavým hlasem žádáme stařenku v papučích o přespání na jednu noc. Po vysvětlení naší situace se dohodneme na 10 Librách a klíč od wc a sprch máme v kapse. Hluboko po půlnoci usínáme v narychlo a za úplné tmy postaveném stanu. (Kemp u města Fordoun)
Út – 22.7.2008 stav tachometru 80 558km, (celkem ujeto 3116 km)
Je okolo 10:30 hod. po včerejšku trochu později vstáváme, přeci jen je toho na nás dost. Avšak sluníčko už se směje na obloze a vypadá to, že dnes bude nádherně. To nám dodává energii.
Glamis castle – hrad, který uvidíme před sebou je majestátní a vypadá fantasticky, už ovšem pokud chcete k němu a podívat se okolo, musíte zaplatit, jako všude po Británii. Ovšem jsme Češi, že, Honzu jsme vysadili ještě před vjezdem na parkoviště, aby udělal fotky. Obsluha na parkovišti nám oznámila, že okolí a zahrady kolem hradu jsou za celkem 12 Liber. Tudíž jsme zaplatili, a ani si neuvědomili, že neplatíme za bráchu. Honza prošel vjezdem na parkoviště schován za karavanem. Tudíž rada pro příště, vystoupit a pak projet na parkoviště :o)
Zahrady kolem hradu byly tradiční a velmi upravené, obešli jsme hrad po vyznačených stezkách, vyfotili i tak zvaný mountain cattle (horský dobytek) který obyvatelé hradu chovaly a jeli směr Perth.
U Perthu nás čekalo další sídlo Scone Palace. Kde už jsme odmítli platit a udělali fotky, ještě před příjezdem na parkoviště a hned odjeli.
Podívaná dne –Falkirk wheel- velký lodní výtah – jediný na světě na nás už čekal. Měli jsme štěstí. Přišli jsme akorát, když zrovna jedna z lodí ho chtěla použít.
Vše jsme důkladně zdokumentovali. A výšku 25 metrů loď hravě zdolala pomocí otáčivého mechanismu.
Další zastávka, ještě před Edinburgem byla u starého železničního mostu Forth Bridges, překonávající záliv Eirth of forth. Úchvatná vyhlídka, která se nám naskytla, ještě dokresluje zaoceánská loď otáčející se přímo u mostu.
Město Edinburgh – hlavní město Skotska, vystupujeme z auta přímo pod Edinburghským hradem. Bohužel hrad je uzavřen, jelikož se tady bude konat určitá ceremonie s vojenskou přehlídkou. Procházíme tedy starým městem plným katedrál a kostelů.
Obchůdek se skotskými suvenýry mě nenechá chladným a vycházím z něj, jako pravý Skot. Jelikož mám všechny potřebné doplňky včetně sukně.
Večer je tu a my nechceme hledat kemp do noci, jako předešlý den. No končí to podobně, poblíž je Musel buryn s kempem Drum Mohr, je po otevíračce.
Správce vychází z karavanu a říká, že nás ubytuje, ale v soukromí za jeho chatkou nic nenamítáme, platíme 22 Liber, dnes hodně diskutujeme o zážitcích, uléháme 1:16.
St – 23.7.2008 stav tachometru 80 856km, (celkem ujeto 3 414km )
10:00hod. Ráno vyjíždíme trochu později, dnes nás čekají přírodní scenerie. První je Bass Rock, pár metrů od pobřeží vyčnívající skála, na které je maják. Zastavujeme u silnice a fotíme.
Dalším přírodním úkazem je St. Abb’s Head. Skalní pobřeží na kterém hnízdí až 50 000ptáků v době námluv. Okoukneme a jedem dále.
Další symbolická hranice mezi Skotskem a Anglií je Hadriánův val, 117 km dlouhý kamenný pás, protínající Británii od západu k východu. V roce 120 bránil severní hranici britské provincie. Je trochu obtížné se k valu dostat autem, ale nakonec nalézáme parkoviště asi 400 metrů jdeme po kamenité cestě směrem k valu a k bývalé pevnosti (pozůstatky).
Platí se nemalé vstupné, ale obětujeme, když už jsme tady.
Po prohlídce a výhledu na skotské planiny, míříme dále na jich. Palubní počítač ukazuje dojezd 90km, čerpací stanice před námi má moc draho, ještě počkáme. Další má zavřeno. Počítač hlásí dojezd 20 km. Trochu trneme, jelikož zrovna projíždíme územím, kde jsou jen ovce a ovce, další město vzdálené 20mil. Nakonec tankujeme v městečku Scotch Conner, nějaký bio diesel. Všichni si oddychneme. Dobře se nám podaří najít i kemp poblíž Richmondu za 22Liber.
Čt – 24,7,2008 stav tachometru 81 306km, (celkem ujeto 3 864km)
9:30 Dnes míříme do Yorku. Nekompromisně se oblékám do kiltu (Skotské sukně) a jako pravý skot jdu dělat parádu v Anglii.
V Yorku se nám moc nedaří, parkoviště za 7 liber na celý den , no co se dá dělat.
Ovšem Národní železniční muzeum je zdarma, tak to kompenzuje. Zde se setkávám s prvními obdivy. Sice spíše děti ukazují na rodiče a ti jim vysvětlují, že jsem Skot. Pak mě poprosí jedna Britka, jestli si mě může vyfotit, a před Yorskou katedrálou zase Španělé. Kdyby věděli, že jsem Čech :o)
York opouštíme lehce po poledni a míříme co nejblíže k městu Cambridge, do kempu. Kemp nalézáme lehce v Combertonu, Brácha poprvé pro nás objednává spaní. Jde mu to perfektně.
Dnes uléháme brzo.
Pá – 25.7.2008 stav tachometru 81 663km, celkem ujeto 4 221km)
9:15 hod, Prohlídka Kings collage v Cambridgi nemůže být vynechána. Je opravdu příšerné vedro, a tak skotský obleček tentokrát nechávám v autě. Po Cambridge hledáme kemp v Londýně. Kroužíme už dobré 4 hodiny a pak zjišťujeme, že oba vyznačené kempy na mapě jsou zrušeny. No nic musíme pryč z Londýna, najít tedy kemp mimo Londýn, což se nám daří. Správce sděluje, že kousek je nádraží a odtud jezdí vlak až do centra. Ještě večer omrkneme nádraží a rozhodneme se to druhý den risknout. (cena kempu okolo 22 Liber)
So – 26.7.2008 stav tachometru 81 863km (celkem ujeto 4 421km)
Ráno v 6:10 skáčem do auta. Ujedem asi 5 km na železniční stanici Green Borow, Zaparkujeme na parkovišti P+R a kupujeme si lístek na vlak, cena nás velmi příjemně překvapila, parkovné na celý den 1,5 Libry (neděle) a lístek v rámci slev 6.6 Liber a můžeme na něj jezdit v Londýně hromadnou dopravou celý den. Cestu vlakem jsme absolvovali bez velkých obtíží a jízda metrem úplně bez problémů. Našli jsme vše co jsme potřebovali.
Ovšem metro nás zklamalo, bylo malé, staré, a po nastoupení bylo vedro a dusno.
Prohlídneme si Hyde park, Madam tussand – muzeum voskových figurín. (vstupné pro jednoho 25 Liber) následuje opět metro a cesta pěšo k Buckinghamskému paláci na výměnu stráží, vidíme Big ben, Downing streer, kde bydlí Tony Blair, Trafalgar square, kde nakupujeme poslední suvenýry a ani Piccadilly circus, následuje metro a křižník Belfast, projdem pod Tower Bridgem a okolo Toweru. Vyčerpáni míříme opět k metru. Ovšem Honza nenalézá jízdenku, musíme tedy koupit novou na vlak a na metro, celkem 16 Liber, tudíž ranní výhodná cena je pryč. Další zajímavá věc z hlediska dopravy byla, že na nádraží Victoria v Londýně (nádraží o 18 nástupištích) ještě pět minut před odjezdem nebylo známo nástupiště, ze kterého vlak jede. Až tři minuty před odjezdem se to objevilo. Kdybychom byli na 18. asi bychom to nestihli přeběhnout na páté, ze kterého vlak jel. Vlak jel na čas, do kempu jsme dorazili něco málo po páté.
Ne – 27.7.2008 stav tachometru 81 874, (celkem ujeto 4 421km)
Poslední den ve Velké Británii jsme se rozhodli ještě zajet do Londýna. Jeli jsme normálně vlastním autem. Doprava nebyla tak hustá, jako ve všední den a mýto a parkovné se v neděli platit nemusí. Což bylo výborné.
Po prohlídce fotbalového stadionu Chelsea, kde hraje Petr Čech, následoval ještě Londýnský hrad Tower, který jsme včera nestihli.
Krásný a obrovský hrad ukrýval mnoho tajemství, včetně korunovačních klenot, které jsme shlédli.
Greenwich bylo třetí a poslední město (část Londýna) na cestě domů. 0°poledník na nás už čekal, i tam jsme se zvěčnili a Londýn zakončili koupí zmrzliny.
Do Doveru jsme dorazili něco málo po 19:00 a odbavení proběhlo bez problémů. Po vylodění v 22:00 Britského času a 23:00 středoevropského času, jsme jeli zbylých cca 1000km dom.
Příjezd do Teplic v 9:45 hod.
Stav tachometru na konci cesty 83 110 km, (celkem ujeto 5 668km)